Guestpost Dana: Srovnání NARS lesků Ophelia a Easy Lover

V mém předchozím příspěvku o produktech Rimmel. jste si mohli přečíst recenzi na produkty, které se ke mně dostaly vlastně náhodně, bez záměrného výběru. Tentokrát se prozměnu zaměřím na dva lesky, které jsem si vybrala sama podle vlastního vkusu. Jedná se o dva lesky značky NARS, jeden z nich, Easy Lover, vám jistě bude povědomý z článku o úlovcích ze Dnů Marianne.

První lesk v odstínu Ophelia (na fotce  nahoře) jsem zakoupila asi před rokem a půl v Sephoře, když byly tyto lesky ve slevě. Byla to úplně první věc od této značky, kterou jsem si pořídila a od té doby se moje sbírka NARSu stihla celkem slušně rozrůst o duo očních stínů Vent Glacé, monostín D. Gorgeous, tinted moisturiser, tvářenku Mata Hari a miniaturu Deep Throat, plus rtěnku v tužce Baroque . Druhý lesk, jak už jsem zmínila, se jmenuje Easy Lover (na fotce dole) a jedná se o lesk z inovované řady.

Začneme balením – oba dva lesky mají poměrně minimalistický vzhled s černým vrškem. Starší má logo NARS ve spodní části, zatímco u nového lesku se přesunulo na víčko. Dřívější matný plastový design byl vystřídán lesklým, vršek je pogumovaný, takže se na něj více chytají otisky. Přesto hodnotím vzhled novější verze lépe, přijde mi o něco elegantnější.

Údaje na spodní části udávají, že starší lesk má 8 g, na novém je obsah značen v ml a podle těchto informací by nového lesku mělo být méně.

Aplikátory jsou velmi podobné, jedná se o klasické houbičky, ale nová verze jej má o něco delší, což mi, upřímně řečeno, vyhovuje, lesk se mi s ním nanáší snadněji.

Co se týče odstínů, Ophelia je něco mezi růžovou a oranžovou, obsahuje zlatý shimmer. Jedná se o vcelku nenápadný odstín, který dodá barvě rtů teplejší nádech.

Easy Lover se na první pohled tváří jako noční můra z osmdesátek – barva je zářivá růžovo-fialová. Původně jsem se na něj také dívala značně nedůvěřivě, když mi ho slečna od NARSu ukázala, ale po vyzkoušení budete překvapeni. Na rtech je křiklavost ta tam, zůstává jen chladný nádech růžové. Lesk obsahuje modrý shimmer, který je hodně výrazný jen v tubičce, na rtech se neukazuje.

Co se u obou lesků nápadně liší je konzistence a parfemace. I když o parfemaci v pravém slova smyslu se nejspíš hovořit nedá. Starší verze je cítit trochu jako lepidlo. Neměla by to být vada jednoho kusu, na internetu jsem četla podobných stížností více. Ophelia má celkem hustou konzistenci a je dost lepivá, ale ruku v ruce s tím jde lepší výdrž. Easy Lover není cítit ničím, jeho konzistence je o něco klouzavější, příjemnější a téměř nelepí.

Oba lesky mám ráda, ale musím přiznat, že navzdory menší gramáži a slabší výdrži dávám palec nahoru inovované verzi, se kterou se NARSu podařilo odstranit slabé stránky té předchozí.

Summary: This article is a comparison of two NARS lip glosses – older one in shade Ophelia (warm pink-orange with golden shimmer) and new one in Easy Lover (bright pink-violet with blue shimmer). Both lip glosses are transparent. Ophelia is stickier and has strange glue-like smell. Easy Lover is not so sticky, but also not so long-lasting, it has no smell. I like them both, but I prefer Easy Lover a bit more, NARS made good improvement with this new range. 

Guest post Rena: Co čekat od recenzí na blogu

Dnes s velkou radostí dávám první hostující příspěvek od Reny, ve kterém trefně pojmenovává nešvary českého PR a blogosféry. Jak se sami budete moct přesvědčit, pokud jste na nějakém blogu nenarazili na její komentář, Rena vládne mistrně perem. Se suchým humorem obvykle umí vystihnout podstatu "problému". Ale nejen že je vtipná, má taky hodně uživatelských zkušeností co se týče kvalitní kosmetiky, vlastně, to ona mě seznámila se značkami by Terry a Aqua di Parma v době, kdy jsem přemýšlela nad prvním nákupem u MACu. Prostě je to člověk, na kterého dám jak u dekorativní, tak u pleťové kosmetiky. Dost ale mého krafání, pokládám si za velkou čest, že sem můžu dát její názor /fejeton/ na spolupráci blogerek a PR agentur, české blogy a mentalitu nakupujících.

August Rodin Le Penseur zdroj

K tomuto článku mě inspiroval zážitek mojí nejmenované kamarádky blogerky.  Byla oslovena firmou, napsala o ní, nicméně následný produkt k recenzi ji příliš neoslovil a tak to taky o něm napsala. Byla to recenze čistě subjektivní a vyjadřující její osobní pohled na danou věc. Při následném jednání s firmou (neboť spolupráce byla původně plánovaná jakožto delší) jí bylo více méně sděleno, že má utrum, bo se jí věc stejně nelíbila, tak proč by chtěla něco dalšího, že se jí stejně víc líbí daný produkt konkurence a vůbec že její blog nevyhodnotili jako jejich top ten. Následně byla tato reakce jiným pracovníkem zmírněna ve smyslu, že to tak úplně není, že v pohodě, dostane, co slíbili a ani o tom nemusí psát (taky tomu rozumíte „hlavně o tom, proboha, už nic nepiš“?). Nevím, do jaké míry šlo skutečně o selhání jedince a do jaké míry byla tato omluva výsledkem bleskového brainstormingu ve smyslu „do prdele, jaks jí to mohla napsat, vždyť má přes 600 čtenářů a jestli to tam napíše, tak jsme v hajzlu“, ale osobně jsem spíš nakloněna věřit druhé variantě…

Tak mě teda napadlo, k čemu vlastně slouží takové kosmetické recenze? Já na to koukám asi takhle. Když jsem byla mladší, bezdětná, bez závazků, tak jsem měla to štěstí, že v době, kdy moje kosmetická obsese propukla naplno, jsem měla možnost prakticky kdykoliv zajet jen tak na otočku do Paříže a nic mě to nestálo (když pominu právě nákupy v parfumeriích). Takže co jsem chtěla, jsem si vyzkoušela na vlastní kůži ještě před tím, než se to dostalo (pokud se to vůbec dostalo, bo v té době tu byl jen Fann) sem. Recenze jsem začala vyhledávat až v době, kdy jsem na tyhle výlety přestávala mít čas a blogy jsem objevila až po narození dětí. Napřed mi sloužili jen jako informace o tom, co bude nového (hlavně v MAC), nicméně později jsem si vybrala pár blogů, kde čtu recenze proto, že důvěřuju úsudku autorky. Nikoli proto, že by byla neomylná, ale proto, že má v nějakém ohledu stejný vkus jako já. A zrovna takhle koukám na blogy české. Dvacetiletá blondýnka s modrýma očima a suchou pletí může psát jako bůh, ale fakt mě to moc nezajímá. V době, kdy tu bylo blogů pár a firmy ještě nepochopily, jaký PR potenciál v tom vězí, tady psali všichni vesměs akorát o tom, co si koupili, takže měl člověk i dobrý přehled o tom, co si dotyčná je ochotná koupit. Nevím, jak pro jiné, ale pro mě to má velkou vypovídací hodnotu.

Jenže pak přišlo to PR…. Nechápejte mě špatně, já jsem ráda, když blogerky dostávají věci zadarmo, protože pak mají o čem psát. Zrovna tak chápu, že je dost slečen, které možnost mít plno kosmetiky zadarmo (resp.za pár pochvalných vět) doslova okouzlí a nedělají nic jiného, upřímně fakt nevím, co bych dělala, kdybych se ve dvaceti do té situace dostala. Zrovna tak chápu ty firmy – trh tady je malý, je krize, kosmetika není až tak životně nezbytná věc, takže pokud z deseti recenzí bude pět blbých, může to být celkem velký problém. Nicméně si vůbec nejsem jistá, jak dlouho to bude bavit nás – čtenáře blogů.

Protože ať se na mě nikdo nezlobí, ale recenze už jaksi z podstaty věci NEMŮŽE být objektivní. A to, co ji činí zajímavou a odlišnou od reklamního popisku, je právě OSOBNÍ A JEDINEČNÝ POHLED DANÉ OSOBY. Je to stejné jako u ostatních kritik – to nejzajímavější je vždy právě osobnost kritika. Jistě i vy máte oblíbené filmové kritiky, kterým věříte skoro na slovo a pak zas jiné, které čtete s vědomím „jestli to pomluví, tak na to určitě půjdu“.

Kosmetická recenze, která popíše produkt – konzistenci, strukturu, barvu, vhodnost pro jednotlivé typy… - a skončí prohlášením „já jsem moc spokojená, určitě se na to skočte kouknout – NÁHODOU je zrovna 20% sleva - , ale samozřejmě každému sedí něco jiného“ je o ničem, sorry, není to recenze, je to trapná reklama, která je ještě trapnější o to, že kdyby si ji firma musela zaplatit u agentury, tak za ni vysolí několikrát víc peněz než kolik ji stojí jedna hervana (pardon, napsala jsem hervana?asi mi to nějak vyklouzlo z podvědomí, jinak si to nedovedu vysvětlit…). 

A když už mi to teda vyklouzlo…z prvních promo fotek mě Hervana okouzlila a chtěla jsem si ji okamžitě koupit. Ovšem po zkušenostech vím, že mi jejich tvářenky moc nedrží a taky nesnáším to balení, takže jsem čekala na recenze. No a taky jsem se dočkala, byly všude… Nakonec jsem si ji nekoupila, nikoliv proto, že by mě množství recenzí znechutila a měla jsem strach, že ji bude mít každý, ale protože jsem netušila, jestli je fakt tak o ničem („sluší každému“ jako sorry, nic nesluší každému, pokud to není zcela a úplně o ničem) nebo ji všichni dostali zadarmo a chtějí se zavděčit. Dodnes ji nemám a ani jsem nepocítila potřebu si ji prohlídnout naživo.

Dalším případem je jiná nejmenovaná firma štědře rozdávající překrásně vonící a ukrutně drahé krémy na ruce. Krémy na ruce mě nezajímají, bo jsem ekzematik, ale krásně vonící sprchové gely a tělové krémy, na to bych už slyšela… Proto jsem byla strašně moc ráda, když jsem od kamarádky dostala k vyzkoušení miniaturku sprchového gelu a vzoreček tělového krému. Četla jsem dost recenzí a čekala jsem krásné vůně…no a ty jsem taky dostala, voní to fakt krásně. Ale bavíme se o sprchovém gelu, že? Nečekáte, že bude akorát vonět a ještě než uschnete, tak už bude vaše kůže vysušenější než Sahara (normálně používám palmoliv a nemůžu si stěžovat)? Ale dobrý, tak se asi máme namazat, že jo, však je to skoro přírodní a člověk tomu nějaký ten vroubek odpustí, když to tak krásně voní. A cože pak to v tom máme? Na prvním místě voda, hned za ní dimeticone (wtf???), propanediol (což je prý zvlhčovalo, co se nějak vyrábí z kukuřice, dál jsem to nezkoumala), glycine soja oil….dál jsem už nechtěla číst. TOTO je krém za 750? Je to ovoněné nějakým zvlášť exotickým „absolu“, který jim vozí po mikroskopických dávkách speciální airbus nebo je jiné vysvětlení pro tu cenu? O tom „úžasném“ pocitu, když se mažete, mluvit nebudu, jsou jistě lidi, co je jim prakticky čistý dimeticone příjemný, ale mně fakt ne, vadí mi i v make-upech, kde bývá tak na 6.místě nejdřív… 

Nevím, kde se stala chyba – četla jsem snad málo recenzí nebo jsem sama taková divná, když chci, aby voňavý věci nejen voněly? Nebo prostě 90% těch recenzí bylo „objektivních“, tedy ve stylu „fakt to hezky voní, umyje to, namaže to, ale každému sedí něco jiného, tak uvidíte sami“? Fakt, moc prosím, běžte s  objektivníma recenzema někam…  Já chci vědět, co si myslíte VY, to, že „každému sedí něco jiného“ vím sama, to mi fakt nemusí nikdo sdělovat. Protože když budou prezentovat opravdu vlastní názor blogerky, tak se ho snad naučí mít i spotřebitelé. Protože budou zmatení – tahle píše, že to je super, takhle píše, že to je na dvě věci, pomoct, co mám dělat? A půjdou si to prohlídnout…

Jak moc má spotřebitel vlastní názor, bylo pěkně vidět u beauty boxů. První edici provázely rozhořčené hlasy, že to teda není žádný luxus a co to je za bordel. Pak Rendy (Ordinary Life) udělala rozhovor s tvůrci LB, Černá Moora přehled zahraničních boxů, proběhlo pár diskusí a vše se vysvětlilo. Pak přišla druhá edice SB a Mila (Illusorie) si dovolila říct, že jako pardon, ale balíček ve stylu „tento měsíc v DM“ fakt nepovažuje za něco mimořádného a ejhle – najednou se na ni sesypalo celé hejno komentů, že si snad představuje, že tam bude dior, chanel (dokonce channel – asi jako že víc proužků, víc adidas) a že co by vlastně chtěla. Přitom ta chuděra ani slovem nezmínila, že by tam něco z toho chtěla, dokonce ani nepoužívala slova jako „luxusní“ a tak, jenom chtěla něco, co na ni nepadá z každého regálu v drogerce (a já s ní úplně souhlasím). Ale my jsme si přece minulý měsíc vysvětlili, jak to je s těma vzorkama zadarmo a tak..

Tak nevím – vlastní názor v krabičkách by někdo každý měsíc distribuovat nechtěl? A stál by o něj někdo? A co vy čekáte od recenzí?

Summary: Hi guys! Today I have the first guest post on my blog - my friend Rena decided to write her thoughts about cooperation of  czech  bloggers and PR agentures and her experiances with so called "paid" reviews. If you want to read it, please use translator.